Ve 27 letech jsem si uvědomila, že obezita je v tomto věku opravdu průšvih. Dělalo mi problém si zavávat tkaničky u bot, do schodů jsem sotva lezla, hlavně když jsem nesla malou dcerku. 

Můj problém byla čokoláda a někdy jednoduše lenost si přichystat jídlo. Raději jsem snědla, co bylo zrovna po ruce.  

Diety mě nikdy nelákaly, protože byly velmi striktní a plné zákazů. Hledala jsem proto způsob, jak můžu jíst normálně a přesto dosáhnout vytoužených výsledků.

Internet mi naštěstí „vyplivl“ Tělupilku, která mi připravila stravovací plán přímo na míru. Byla jsem šťastná, že si můžu poskládat jídlo podle toho, na co mám zrovna chuť. 

I když moje cesta hubnutím byla někdy jako horská dráha, tak jsem se postupem času naučila jíst tak, aby to pro mě bylo finančně dostupné, protože jsem matka samoživitelka. K úspěšným výsledkům mi také pomohla změna zaměstnání, díky které mi ubyl stres a přibyl pohyb. I když si nedokážu odepřít oblíbenou čokoládu, tak i přesto jsem dosáhla výsledků, které jsem ani nečekala.

Cílovou váhu jsem neměla celých 17 let! 

I přes omezení s roztroušenou sklerózou, zvládám pohybem vykompenzovat občasné prohřešky a udržuji se stále fit. Jezdím na kole, chodím na túry, otužuju se, kempuju pod stanem atd., jednoduše jsem aktivní, jak jen to jde. 

Nyní si nemůžu vynachválit i skvělý pocit v novém oblečení, ze které si můžu dokonce vybírat! Ne jako dříve, když jsem si mohla vybírat maximálně ze dvou kusů.

Než jsem s hubnutím začala, tak mi vadily všechny moje tělesné partie a hlavně břicho po porodu. Kromě podprsenek jsem měla problém sehnat i jiné oblečení, které by zakrylo moje nedostatky a současně nevypadalo jako pytel. 

Proto jsem se rozhodla to změnit a navíc jsem měla to štěstí, že jsem narazila na Tělupilku. Ukázala mi úplně nový rozměr života a já jsem pochopila, že jídlo může být současně chutné  zdravé a hlavně, že abych zhubla, tak nemusím vůbec hladovět. To byl pro mě naprostý převrat!

Příprava jídla podle stravovacího plánu byla jednoduchá, nezabírala moc času a ještě si se mnou pochutnala i celá rodina. 

Z pobyhu jsem nejprve začala jen s chůzí, procházky jsem postupně prodlužovala a pak přešla i na brusle nebo kolo. Ze začátku jsem díky horší kondici byla pořád unavená, ale jak šla kila dolů, tak jsem měla stále více energie. Nakonec mi úplně učaroval běh a dokonce jsem zvládla i svůj první závod.

Díky zhubnutým kilům mám lepší náladu a také se můžu podívat do zrcadla a neomdlít.:-) A co teprve ta radost z nakupování. Moje děti navíc rády chodí na koupaliště, takže mám radost, že si to můžeme užít a já se nemusím schovávat za ručníkem. 

Než jsem našla Tělupilku, tak jsem se už na sebe nemohla ani podívat do zrcadla, styděla jsem se před manželem a odmítala jsem si nakupovat oblečení. Jídlo jsem se snažila postupně omezovat. Jenže čím méně jsem jedla, tím větší jsem byla. Dokonce jsem se dostala až na 1 jídlo denně a to dopoledne. Už nevěděla jak dál a točila jsem se v kruhu. 

Naštěstí jsem narazila na Tělupilku, která neprodává žádné doplňky stravy, ale jde na hubnutí komplexně. Po obdržení nového stravovacího plánu jsem jí dokonce zděšená volala, jestli se nezbláznila, když mi naplánovala, že mám jíst tolik jídla. 🙂

Díky spolupráci s ní se změnil nejen můj přístup k jídlu, ale i k mému tělu. Hlavně se její koncept stal mým životním stylem. Nyní se cítím sebevědomá, spokojená a nemám výčitky svědomí, když si dám i něco, co není úplně zdravé, protože vím, že jedno zhřešení neohrozí ani moje tělo, ani váhu.

Důležité je změnit nejen stravu, ale i myšlení, protože za mě je trvalý úspěch při hubnutí na 90 % o nastavení v hlavě.

Moje máma mě pravidelně na rodinných setkáních začala upozorňovat, že si mě manželka hezky vykrmuje. 🙂 Proto mi nakonec i přímo doporučila, že bych si měl vyhledat výživového poradce a nechat si pomoci. 

Po chvilce váhání jsem oslovil Tělupilku. Mile mě překvapilo, že jsem ve stravovacím plánu našel všechny suroviny, které jsou úplně běžné. I přesto, že mám jako strojvedoucí extrémně nepravidelný režim (pokaždé nastupuji v jiný čas ve dne i v noci), tak se i toto dalo zvládnout. Jen jsem si musel zvyknout, že si třeba na noční směnu s sebou nesu 5 jídel. Začal jsem jíst víc, než dřív, dokonce jsem se vyloženě cpal a přesto jsem krásně hubnul. 🙂 

I přesto, že jsem se pohybu ze začátku vyhýbal obloukem. Moje maximum byla 5minutová procházka na dětské hřiště, kde jsem se celou dobu modlil, abych se nemusel účastnit žádných aktivit. Postupně mě začalo cvičení velmi bavit. Přes nemotorné začátky s posilováním v dětském pokoji na pěnovém puzzle s krtečkem a vytvoření, díry do zdi činkou jsem se brzy překlenul. Manželka mi pro jistotu nadělila cvičící věž, na které rád cvičím dodnes.    

Díky zhubnutí jsem dokonce přestal chrápat, takže už nebudím sousedy a mohl jsem se dokonce vrátit k manželce do ložnice. 🙂